Pavel Šmíd (1964)
absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (ateliér Malba I, Škola prof. Jiřího Sopka). Je spoluzakladatel skupiny Přirození (1989-1992). Do roku 1990 působil v Ostravě, kde se podílel na tehdejší neoficiální výtvarné scéně a věnoval se výhradně grafice. Smysl pro kresbu a práce s fotografickými východisky se odrazila i v jeho pozdější tvorbě. Charakteristická je jeho záliba v detailu reality střídající vážná společenská a politická témata, viděná často ironicky. Kromě malby se věnoval také divadlu a scénografii. Navrhoval například scénu pro operu Příhody lišky bystroušky v Národním divadle v Praze. V roce 2023 uspořádala autorovi bilanční výstavu Galerie výtvarného umění v Ostravě a vydala mu první souhrnnou monografii.
1. Jak byste ve třech slovech popsal svou tvorbu?
PŠ: Jsem víceméně figuralista. Témat mám víc. Všem je jim možná společné, že je hledám víc v minulosti .
2. Co vás jako první napadne, když se řekne Art Grand Slam?
PŠ: Příležitost.
3. Kdy jste naposledy sportoval?
PŠ:Chodili jsme s bývalými spolužáky z AVU a našimi dětmi hrát fotbal na Letnou. Moc mi to nešlo a je to už hodně dávno. Snažím se aspoň pravidelně cvičit.
4. Zašel byste při příležitosti výstavy v Paříži na Olympijské hry?
PŠ: Jo, proč ne ?
5. Existuje nějaký umělec, který Vás inspiruje?
PŠ: Je jich spousta.
6. Našel by se někdo i ve sportu?
PŠ: Asi někdo s velkým příběhem jako třeba Rocky Balboa nebo Martina Navrátilová .
7. Chtěl jste být umělcem už od dětství?
PŠ: Asi jo. V mém dětství se to jevilo jako zajímavá a státem zajištěná existence. Což byl pochopitelně mýtus za socialismu i teď.
8. Dá se v umění soutěžit?
PŠ: Nemělo by se.
9. Jaké je Vaše oblíbené umělecké dílo?
PŠ: Mahlerovy symfonie.
10. Kolektivní nebo individuální sport?
PŠ: Kolektivní, mám rád souhru.