FINALISTI 
TEREZA SIKOROVÁ A TOMÁŠ MORAVANSKÝ

Tereza Sikorová, klaunka a performerka a Tomáš Moravanský, intermediální umělec a dramaturg spolupracují dlouhodobě jako autorská dvojice na sérii projektů manifestujících se skrze experimentální intervence, veřejné performance, videozáznamy a pseudo-virální spoty na vlastní umělecko-sportovní události. Oba umělci jsou zároveň spoluzakladateli a klíčovými členy interdisciplinárního sdružení INSTITUT INSTITUT.
„Dead in the Pool“ je pětihodinové představení, ve kterém se kromě přítomnosti klauna v roli plavčíka nic neděje. Performance pracuje s představivostí návštěvníků, kdy jejich fyzická přítomnost dotváří samotné dílo.

@institutinstitut

FINALISTA
LUKÁŠ SLAVICKÝ 

Absolvent ateliéru malby na AVU, pracuje s malbou, videem, objektem a instalací, kdy jednotlivá média kombinuje a propojuje. V rámci tématu Uvnitř pohybu, vytvořil triptych složený ze dvou obrazů a jednoho videa. První obraz “Training day” reflektuje přípravnou fázi a byl vytvořen v čase odpovídajícím počtu a délce tréninků. Druhý obraz “Matchday”, je pojat jako zápas a musel vzniknout v limitu 2x90 minut. Třetí část triptychu - video - tematizuje pohyb, uchvácení i mezilidsky spojující stránky sportu.

@lukas_slavicky 

FINALISTKA 
VERONIKA ČECHMÁNKOVÁ 


Absolventka FAMU intermediálního ateliéru. Fotografka a výtvarnice, která se ve své tvorbě zaměřuje především na symboly, tradice a jejich proměny v čase. Ve svém soutěžním díle “Dialog with Previous”, se v podobě fitness cvičitelky s šátkem a kosou opatřenou chlebovými objekty stává zprostředkovatelkou proměny těchto tradičních symbolů. Čechmánková nám tak nabízí otázky o proměně a významu tradice a zároveň nás přivádí zpět k myšlenkám na tradiční způsob života.

@veronikacechmankova


Výhercům a výherkyním Open Callu moc gratulujeme! 
 

Kurátor výstavy Art Grand Slam - Uvnitř pohybu - Petr Vaňous vybral tři umělce, kteří se přihlásili se svými díly do Open Callu a jejichž díla reflektují téma výstavy. Jeden/a z nich, kterého/kterou představíme 15.2. 2024 ve SmetanaQ Gallery, se zúčastní rezidenčního pobytu v Paříži.

Veronika Čechmánková - Dialogue with the Previous, video
Tereza Sikorová a Tomáš Moravanský - Dead in the Pool, video
Lukáš Slavický - Glory Glory, malba, video


Jednotlivé umělce a umělkyně průběžně blíže představíme a všem velmi gratulujeme!Avšak ani ostatní umělci a umělkyně, kteří se přihlásili do Open Callu, nemusí být smutní. Brzy pro ně zveřejníme další výzvu spojenou s projektem!


Představujeme Vám 12 děl od umělců*kyň, které kurátor Petr Vaňous vybral do užšího finále. 

Anna Štefanovičová - After Sunrise - malba 
Anna je absolventkou pražské Akademie výtvarného umění, kde studovala v ateliéru u Vladimíra Skrepla. Obraz „After sunrise“ je z nejnovější série, ve které se autorka zabývá objekty se sentimentální přidanou hodnotou, ke kterým mají lidé osobní vztah. After Sunrise však vypráví i o tématu pohybu. Malba  je inspirovaná jak zmiňovanými objekty, ale především jde o stylizovaný portrét autorčina dědy. Ten každé ráno vstává ve 3:00 a 3:20 se vydává na tzv. „krokování“. To znamená, že si každé ráno projde úsek dlouhý asi 27 000 kroků - 20 km a nevynechá ani jedno ráno, mimo dny kdy je nemocný. Autorka vnímá, že jde o jeho osobní meditaci, sport a zkoušení svých hranic. Souvisí to ale především s vírou. Celé ráno se modlí růženec, žalmy nebo litanie. Už v minulosti ji v malbách inspirovala jeho (laická) výtvarná činnost a způsob života. V tomto novém obrazu se k této fascinaci autorka vrací a současně s tím k figurální malbě. Ta je pro autorky malby výchozím bodem, avšak občas směřuje k abstrakci. Figura je výrazně stylizovaná, oděná ve svetru, který kopíruje krajinu, čímž odkazuje k vzpomínce, zážitku a momentu který v sobě zanecháváme. Ale také k neustálému hledání a nacházení skrze pohyb a víru.
 

David Nosek - Riders - malba 
Student Vysoké školy Uměleckoprůmyslové v Praze, v ateliéru Volné umění II. Autorovy stylistické prostředky malby jsou odvozeny od technik interpretace raw dat u fotoaparátů s malými čipy. Studuje, jakým způsobem algoritmy pracují s těžce rozeznatelnými objekty a aplikuje tyto vizuální triky na předlohy svých maleb. Z blízka působí objekty na obrazu abstraktně, ale s postupující vzdáleností diváka se zvyšuje jejich realismus.

Jan Danzig - Tenis - objekt

Student ateliéru Malba a intermédia na ADI Art & Design institute. Pro výstavní projekt zhotovil autor abstraktní dílo inspirované fenoménem oblíbeného sportu. Jeho prostá geometrie, použitý materiál a barevnost jednoduše a jasně odkazují na fragment antukového dvorce. Objekt je tvořen z antuky nanesené technikou lepení na plátno a kontrastních bílých pruhů. Síla tohoto objektu spočívá v naprosté jednoduchosti, jazyk díla je jasně čitelný a srozumitelný. Objekt není zahlcen konceptuální složitostí a dává tak vyniknout autentickému materiálu, který se vizuálně proměňuje v závislosti na světlu a vlhkosti.

Jakub Polách - Kalokagymthia - video
Absolvent grafického designu 1 na Vysokém učení technickém v Brně, kde v současné době studuje doktorské studium na katedře teorie a dějin umění. 
Do Open Callu se přihlásil s videosekvencí prezentující příběh z fikční posilovny, která propojuje mindstet pasivního scrollování a aktivní péče o krásné tělo v kalokagathmickém fitness centru pro jednadvacáté století. Koncepce videa pracuje s fenoménem všudypřítomné optimalizace či snahy využít každý moment naplno a dává důraz na potřebu užít si sport a přiblížit jej původním řeckým ideálům olympismu.

Jan Soumar - Facelift fight - malba
Absolvent ateliéru malby u Josefa Bolfa a Michaela Rittsteina na Akademii výtvarného umění v Praze. Pro výstavu Art Grand Slam vytvoří cyklus maleb navazující na autorovu dosavadní tvorbu.  Již v minulosti vytvořil několik obrazů na téma, které je autorovi blízké, jelikož se mu sám věnoval - boxerský zápas. Bude se jednat  o olejové a akrylové malby na plátně o rozměrech cca 150 x 115 cm (hrubý odhad). Rád by toto téma zpracoval svým současným rukopisem, který představuje velmi dynamická malba - na první pohled poměrně abstraktní, po chvíli si však divák začne všímat propracovanějších prvků, které ho navadí k tomu, jak obraz číst a objasňují vyjev o který se na daném obraze jedná. Autor se věnuje převážně figurální malbě, náměty jsou jednoduché - autora zajimá primárně záznam pohybu figury a dynamika obrazu, která vzniká skicovitými tahy štětce. Zaslané obrazy jsou jen ilustrativní. 

Jana Kroulíková - Kompozice č. 76 - videoinstalace 
Studentka na Fakultě umění a architektury, Technické univerzity v Liberci vytvořila pro Art Grand Slam triptych videoinstalace. Umělecké dílo ilustruje hledání rovnováhy člověka v jeho každodenním životě. Jmenovitě poukazuje na vyvažování emoční disharmonie, se kterou se běžně potýkáme, a snahu o dosažení své vnitřní stability. Cílem finální projekce je reprezentace neustálého balancování, čili přibližování a vzdalování se stabilnímu středu. Objekty znázorněné na videích jsou z rovnováhy vyváděny vnějšími podněty, jež jsou zde zastoupeny větrným působením. Při absenci větru se objekty přirozeně vrací do své stabilní, tedy klidné pozice. Autorka si pokládá otázku, zda bez přítomnosti rušivých elementů dokážeme i my dosáhnout duševní stability, díky níž bychom mohli věci okolo nás začít vnímat zcela nekonvenčním způsobem.

Lukáš Slavický - Glory Glory - malba, video
Absolvent MgA. oboru Malba na Akademie výtvarných umění v Praze vytvořil triptych složený ze dvou obrazů a jednoho videa. Série reflektuje přechod od profesionálního sportu v mládí k pozdější umělecké praxi. Hledání nuancí a podobností těchto dvou odvětví v pojmech jako motivace, pracovní disciplína a sebekázeň podnítilo reminiscenci a životní introspekci. Ta autora přivedla ke koncepci dvou obrazů: Training day a Matchday. První obraz, odkazující k přípravě a tréninkové fázi, byl vytvořen během 4 sezení, trvajících každé hodinu a půl. To odpovídá délce tréninků a jejich počtu v týdnu z mé dřívější zkušenosti. Za tyto 4 ‘tréninky’ jsem musel dílo vytvořit. Obraz Training Day schematicky zobrazuje jednotlivé tréninkové úkony, včetně vnějších podmínek a okolností (zima, tma, opakování, námaha...) Druhý obraz - Matchday, jsem pojal jako zápas, trvající 2 x 45 minut + 15 minut pauza. Ten bylo nutné provést dvakrát, tedy i jako odvetu, aby byl autor schopen práci dokončit. I tak byla nezbytná detailní příprava. V rámci koncepce autor kladl u obou obrazů důraz na dynamiku, pohyb a jejich vzájemnou synergii. Tvrdý trénink, který se zúročí při zápase. Třetí částí triptychu bude krátkometrážní video, které tematizuje pohyb, uchvácení sportem i jeho stinné stránky. 

Marieta Tedenacová -  Narcissus Vases / No Pain No Gain! - objekt 
Marieta je absolventkou oboru užitá malba na Střední škole umění a designu v Brně a ateliéru skla na pražské UMPRUM, kde studovala pod vedením Ronyho Plesla, souběžně se studiem malby na AVU v ateliéru Michaela Rittstena. Narcissus je kolekce váz o lidských příbězích. Tři objekty jsou věnovány příběhům sportu. Každý z nich představuje jednu fázi v dráze vrcholového sportu – od tréninku, přes samotný výkon, až po vítězství. Objekt No Pain no Gain! balancuje mezi naprostou euforií a bolestivými momenty, když se v tréninku snažíme posunout vlastní hranice. Roky, kdy se autorka věnovala sportovnímu šermu ji naučily tomu, že sport je záležitostí fyzickou, minimálně stejně, jako psychickou. Proto je tento objekt ponechán bez jakéhokoliv sportovního atributu, s maximálním fokusem na vnější projevy vnitřního pocitu, ať už je pozitvní, či negativní. Další objekt Swimmer je oproti tomu přímočařejší, neutrální výraz, maximální koncentrace během stroze konstatovaného výkonu. Třetí objekt Wreath of Victory navazuje na tradici věnce z olivové ratolesti nebo vavřínu, který se umisťoval na hlavy vítězů během Olympiád již v antickém Řecku. Tento zvyk přetrval až do dnešních dní v podobě kytice, kterou vítězové dostávají během medailového ceremoniálu. Pro precizní pasování dvou váz do sebe autorka vytvořila vlastní technologii dvou forem, které do sebe přesně zapadají. Tato technologie je závislá na přesných výpočtech, stejně, jako na řemeslném umu českých sklářů. Vnitřní tvary váz vznikly technologií stříbření, během níž se stříbrný roztok nalévá do dvoustěnné vázy. Autorka byla  v neustálém dialogu s procesem výroby, protože během vytváření této kolekce se někokrát prostřídala fáze náhody s naprostou kontrolou nad procesem. Portréty malovala sklářskými vypalovacími barvami – hotové byly často až po třetím výpalu v peci. Následně je rozbíjela kladivem a z vzniklé změti střepů vybírala jen některé, které lepila na stříbrné jádro. Místo střepů, které vynechala je tak možné spatřit zrcadlový povrch spodní vázy. Obě vázy se prolínají, podobně, jako odraz okolí s malovaným portrétem - a tím i dvě časové roviny - příbehu, který se na váze odehrává, s aktuálním příběhem v okolí vázy.

Markéta Slaná - Markéta Slaná - Ballet Stick - objekt
Studentka pražské UMPRUM v ateliéru Fotografie II. prezentuje objekt - Baletní tyč, která rozehrává choreografii,  nabízí vhled do disciplinárních systémů, ve snaze vytvořit performativní objekt s možností využití rozmanitého spektra gest, pohybů a strategií v oblasti baletu. Autorky cílem bylo vytvořit prostorové vyprávění, které složitě propojuje její zájem o disciplinární systémy a jejich hluboké psychologické a emocionální důsledky. Ve své práci se zaměřuje na sugestivní rekonstrukce a dekonstrukce baletní tyče, odkazuje na koncepty disciplíny a vyvíjející se estetiku baletu v digitálním prostoru (ballet-core aesthetics) a zároveň latentně čerpá jemné odkazy z vlastních životních zkušeností. Záměrné umístění tří hliníkových tyčí symbolizuje neúnavnou snahu o rovnováhu, odráží mladistvou pružnost těl tanečníků, a stává se tak metaforou disciplíny dospívajících těl, čímž se balet jako symbol vysoké kultury dostává do dialogu s podprahovými proudy toxicity, které tato disciplína nese. Samotná instalace v baletním sále se stává jevištěm pro zkoumání současného kulturního neklidu, odkazuje k tématům vyčerpání, roztomilosti a disciplíny a zároveň vybízí ke zkoumání sebekolonizace v rámci západního internetového diskurzu. 

Tereza Frindová - Série Břicho je život - malba 
Studentka Akademie výtvarných umění v ateliéru  Alice Nikitinové a Matěje Smetany přihlásila do Open Callu svou sérii Břicho je život (2022/2023).  Břicho je víc než jen biologické centrum; je to dynamické jádro síly, hbitosti a emocionální hloubky. Při práci s pohybem tanečníci často ukotvují své akce v síle svého jádra a využívají sílu střední části těla k provádění plynulých a kontrolovaných pohybů. V tanci břicho symbolizuje zásobárnu emocí a záměrů. Každý pohyb, každé gesto je spojeno s jádrem - emoce jsou vyjadřovány a předávány prostřednictvím jemného vlnění a kontrakcí v této oblasti. Prastaré přesvědčení, že podstata života vzniká v břiše, nabývá širších rozměrů.

Tereza Sikorová - Dead in the Pool - video 
Ve velmi akční a klamavé upoutávce na představení vás autoři zvou na neurčitou kulturní událost, která bude probíhat po celé nedělní odpoledne na městské plovárně. Návštěvníci si mohou během představení zaplavat a udělat tak něco navíc pro své zdraví. Druhou možností je podívat se zdarma z tribuny na dění v bazénu. Na jedné straně bazénu sedí diváci na tribunách a očekávají umělecké vystoupení, na druhé straně na místě plavčíka sedí klaun. Mezi tím vším se v bazénu koupou návštěvníci jako v běžný den. DEAD IN THE POOL je pětihodinové představení, ve kterém se kromě přítomnosti klauna v roli plavčíka nic neděje. Představení pracuje s představivostí návštěvníků a jejich fyzická přítomnost dotváří samotné dílo. Pro každou reprízu je v rámci propagace vytvořena speciální upoutávka, která je přizpůsobena oblasti, kde se bude zásah konat. Stejně tak je každá upoutávkazamýšlena jako aktualizace, kdy přidané prvky překrývají ty předchozí. Vzniká tak samostatný filmový experiment, koláž mapující cestu díla světem. Poznámka: Spoluautorem díla je Tomáš Moravanský. 

Veronika Čechmánková - Dialouge with the Previous - video 
Videoart Dialouge with the Previous se poeticky dotýká proměny tradičních symbolů v čase a pohybu člověka. Umělkyně se v podobě retrohybridní fitness cvičitelky s šátkem a kosou opatřenou chlebovými objekty stává bizarní zprostředkovatelkou proměny těchto symbolů. Jemné modré světlo navozuje relaxační atmosféru a příjemný meditativní hlas nás nabádá k pečlivým a soustředěným pohybům za přítomnosti chlebového písma pulzujícího v sestavě plazmových televizí. Umělkyně diváka přivádí až k zásadnímu momentu, kdy si uvědomí absurditu spojení těchto symbolů v dnešním světě, kdy si začne klást otázky o proměně významů a tradic. Kosa je v tomto případě anachronismem, nástrojem dávno překonaným, který v dnešní společnosti téměř pozbývá smyslu. Současná, Veronikou Čechmánkovou použitá fitness kosa, však může být prostředkem, který svou podstatou městského člověka vytrhává z reality a vrací jej zpět k zapomenutým tradicím, spojení s přírodou, pohybem a manuální prací. Je esencí přirozenosti tradiční rukodělné společnosti a zároveň symbolem touhy po návratu k této ztracené přirozenosti. Na tomto principu jsou také založeny internetové nabídky reálných kurzů kosení v přírodě pro městské mileniály. / text Ján Gajdůšek, 2019 Director, Script, Props, Actress: Veronika Čechmánková; Cinematography: Tomáš Kotas; Production, Script Cooperation: Noemi Krausová; Costume: Tereza Kanyzová; Sound: Ondřej Rozum, Kryštof Blabla Original; Music: Kryštof Blabla; Edit: Lukáš Janičík; Animation: Diana Cam Van Nguyen; 1st Camera Assistant: Ondřej Kudrna; 2nd Camera Assistant: David Tolar; Videomaster: Daniel Burda; Voiceover: Marie Tomsová;

Open Call byl až do 14.11.2023 otevřený všem umělcům a umělkyním do 30 let, kteří jsou na začátku své kariéry. Jednalo se o studenty*ky vysokých uměleckých škol, či jejich absolventy*tky. Open Call se zaměřoval na téma Uvnitř pohybu, přičemž přihlášené práce na toto téma reagovali. Z více jak 100 přihlášek vybral kurátor Petr Vaňousshortlist dvanácti umělců a následně vybere tři umělce či umělkyně, kteří se zúčastní výstavy ve SmetanaQ a následně v Českém centru v Paříži. Vítězná jména budou zveřejněma již v prvním prosincovém týdnu.