Roman Franc: Mladí sokoli - Vítěz 
Roman Franc staromilskou metidou na film a černobílý materiál v posledním desetiletí zachycoval „starou gardu“, tedy nejstarší cvičence Sokola, a to jak na jeho rodné Jižní Moravě, tak třeba v krajanských spolcích v USA. V poslední době fotografuje také mladé sokoly, včetně například šermíře Alexandra Choupenitche, který vyhrál olympiádu a je členem klubu Sokol Brno I. V druhé linii své práce fotografuje naopak mladé sokoly – gymnasty a vzpěrače barevně. Především v této lince se projevuje typický Francův smysl pro humornou nadsázku.

David Mackovič: Na ploché dráze (2024)
„Pod zpocenou přilbou, v pestrobarevné kombinéze, do nosu udeří vůně čističe brzd. Chystá se na krátký závod, žádné brzdy, prašný ovál a nafukovací mantinel.“ David Mackovič fotografuje zázemí dnes v médiích nepříliš frekventovaného sportu. Měkká barevnost zvoleného instaxového materiálu vytváří dojem malby. Oblečeni v kombinézách, s přilbou na hlavě, zobrazeni v ostrém světle na přelomu světla a stínu, to jsou rytíři dnešní doby zachycení v brnění a v temnosvitu. S těžko rozeznatelnými tvářemi, velmi specifickými pestrobarevnými ochrannými prvky a s reklamními nápisy nesou především znaky své země a svého týmu, jsou to hrdé portréty své profese.

Martin Cáp: Dostihy o modrou stuhu, vydal Maentiva Management, 2024
Kniha Dostihy o modrou stuhu mapuje České derby jako svébytný fenomén a nezvyklé zrcadlo vývoje české společnosti. Vůbec první ucelený průřez historií největšího rovinového dostihu v pražské Velké Chuchli obsahuje 568 stran známých i zapomenutých příběhů koní a lidí kolem nich. Část z téměř pěti stovek historických fotografií a ilustrací je publikována vůbec poprvé. Oceňujeme, že autor vnímá derby nejen jako vrchol dostihové sezóny, ale i jako svébytný fenomén a nezvyklé zrcadlo vývoje české společnosti. Mezi desítkami a stovkami hrdinů knihy se objevují literární postava spisovatele Oty Pavla František Kominík, nešťastný surrealista a autor mouřenína z tyčinky Kofila Zdeněk Rykr, komik Vlasta Burian, ředitel divadla Fidlovačky Jiří Sedláček, jediná vítězka Velké pardubické Lata Brandisová a mnozí další. Unikátní obrazový doprovod obsahuje práci legend české fotografie Václava Chocholy, Pavla Diase, Emila Pardubského, Emila Fafka či Miroslava Martinovského.

Ondřej Buddeus, Jindřich Janíček: Kolo. Dopravní prostředek budoucnosti, vydala Paseka 2024 - Vítěz 
Co vlastně kolo dělá s naším tělem a pocity, s našimi cestami krajinou i městy, ve kterých žijeme? A jak vůbec nápad vyrobit kolo vznikl? Kolo je zdánlivě všední věc, která nám dává nevšední zážitky. Už více než 200 let je naším průvodcem na silnicích, v ulicích i po lesních stezkách. Pomáhá nám, ale potřebuje naši spolupráci, sílu, energii a zručnost. Malí i velcí díky němu cestují nejen terénem, ale i říší fantazie. Kolo je symbolem svobody a zdravého a ohleduplného života. Autoři jsou nadmíru povolaní -  třeba spisovatel a básník Ondřej Buddeus nedá bez kola ani ránu - , a je to znát. V této bohatě ilustrované knize vyprávějí příběh skromného dopravního prostředku, který dokáže měnit svět.

Standa Tišer: Já byl frajer kluk. 
Příběh romského boxera a veksláka (Literárně zpracovala Marie Urbanová), Garamond, Praha 2024
Legenda boxu, Žižkova a romské komunity vypráví svůj divoký životní příběh. Z obyčejného romského kluka z chudé rodiny boxerským šampionem. Později vekslákem. A nakonec trenérem mladých kluků z ulice. Život Stanislava Tišera byl vše, jen ne nudný. Tykal si s policajty, vězení i pražské podsvětí znal jako své boty. Na jeho zápasy chodila celá Praha, užíval si přízně žen i nesmírného bohatství. A prošel si i těžkým obdobím závislosti na hracích automatech. Dnes učí kluky z žižkovských ulic disciplíně a smysluplně trávenému času. Byl – a je – to zkrátka frajer. Například recenze na ČT art oceňuje, že „spoluautorce knihy se podařila pozoruhodná věc: Vyprávění je svižné, někdy takřka překotné, přesto člověk nemá pocit, že je odbyté a potřebovalo by to či ono dovysvětlit...“

Do stopy (Naivní divadlo Liberec) - Vítěz 

Inscenace pro dětské diváky na jevišti doslova zhmotňuje svět Jizerské padesátky – odhodlání běžců a běžkyň, kruté horské počasí, soutěživost i solidaritu a přátelství. Hrdiny příběhu sice jsou tři závodníci, v hlavní roli je však samotné sportovní klání. Inscenátoři využili dokumentární materiály z historie známého závodu, zároveň se spoléhají na fyzickou disponovanost libereckých herců a také na hravost divadla pro děti. Živý hudební doprovod, projekce i množství scénografických nápadů z této inscenace dělají vtipný kus pro celou rodinu. 

Vivat Messi (Spitifire Company)

Inscenace jako pocta fotbalu, soutěživosti, ale také pevné vůli. Začíná se ve foyer předváděním jednotlivých triků, pokračuje se v hledišti nahráváním zvukových reakcí. Samotnou inscenaci tvoří série výstupů těžících z pohybového slovníku této hry, který inscenátoři estetizují, zasazují ho do rámce současného fyzického divadla. Najdeme tu jak scénu fotbalového hráče bez míče (bez této zásadní rekvizity pak z jeho činnosti vzniká bezmála balet), scénu fyzického násilí po prohraném zápase nebo scénu, v níž se člověk doslova převtělí v míč. V poslední zhruba čtvrtině přichází dokumentární filmový materiál, v němž vidíme, jak silnou roli sehrává tento sport u chlapců v Keni. Motiv víry v budoucnost a sdílení se pak realizuje v závěrečné části, kdy je publikum vyzváno, aby přišlo fandit přímo na jeviště.