Jakub Špaňhel
1976, Karviná
Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru intermediální tvorby Milana
Knížáka a vizuální komunikace Jiřího Davida. Byl členem skupiny Luxsus, kterou ovlivnil Jiří
Georg Dokoupil. Jeho práce byla už od počátků představována v rámci významných
výstavních projektů, ať už to byla Česká malba generace 90. let, Po sametu, Resetting nebo
Perfect tense. V roce 2012 Galerie hlavního města Prahy uspořádala rozsáhlou Špaňhelovu
výstavu v Městské knihovně pod názvem Slepice v pekle, po ní následuje spanilá jízda
Jakuba Špaňhela českými i světovými galeriemi. Aktuálně žije víc v Benátkách než v
Čechách. Jeho témata se ze zlatých kostelních interiérů proměnila v benzinky, banky, lustry
nebo traktory. Protikladným, stále přítomným okruhem tvorby jsou ženy a květiny. Vždycky
expresivní, naznačené, jakoby nedopovězené, nechávají prostor pro fantazii, a tím přesně
odpovídají netrpělivému člověku současné doby. Jinou výraznou linkou jsou ve Špaňhelově
práci válečky. Opakující se motiv dokonale vyjadřuje každodennost, pravidelně se opakující
zážitky a činnosti. Ať už jde o sport nebo umění. Každý den se díváme na obrazy, jež nás
obklopují v našem domácím prostředí a každý den na nich nacházíme něco uklidňujícím
způsobem stejného a zároveň inspirativně jiného, odlišného. Rozpohybovaná figura
Špaňhelova obrazu může být elegantní Degasovou baletkou, hokejistou, malířem, nebo
skokanem do vody. Ti všichni tvůrčím způsobem každý den posunou svůj um o něco dál.
1976, Karviná
Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru intermediální tvorby Milana
Knížáka a vizuální komunikace Jiřího Davida. Byl členem skupiny Luxsus, kterou ovlivnil Jiří
Georg Dokoupil. Jeho práce byla už od počátků představována v rámci významných
výstavních projektů, ať už to byla Česká malba generace 90. let, Po sametu, Resetting nebo
Perfect tense. V roce 2012 Galerie hlavního města Prahy uspořádala rozsáhlou Špaňhelovu
výstavu v Městské knihovně pod názvem Slepice v pekle, po ní následuje spanilá jízda
Jakuba Špaňhela českými i světovými galeriemi. Aktuálně žije víc v Benátkách než v
Čechách. Jeho témata se ze zlatých kostelních interiérů proměnila v benzinky, banky, lustry
nebo traktory. Protikladným, stále přítomným okruhem tvorby jsou ženy a květiny. Vždycky
expresivní, naznačené, jakoby nedopovězené, nechávají prostor pro fantazii, a tím přesně
odpovídají netrpělivému člověku současné doby. Jinou výraznou linkou jsou ve Špaňhelově
práci válečky. Opakující se motiv dokonale vyjadřuje každodennost, pravidelně se opakující
zážitky a činnosti. Ať už jde o sport nebo umění. Každý den se díváme na obrazy, jež nás
obklopují v našem domácím prostředí a každý den na nich nacházíme něco uklidňujícím
způsobem stejného a zároveň inspirativně jiného, odlišného. Rozpohybovaná figura
Špaňhelova obrazu může být elegantní Degasovou baletkou, hokejistou, malířem, nebo
skokanem do vody. Ti všichni tvůrčím způsobem každý den posunou svůj um o něco dál.
